Jednovidová a vícevidová vlákna jsou dva typy optických vláken používaných v telekomunikacích a sítích pro přenos dat na dlouhé vzdálenosti. Hlavní rozdíl mezi nimi spočívá ve velikosti jádra, což je centrální část vlákna, kterou prochází světlo. Zde je srovnání vzdálenostních schopností jednovidových a vícevidových vláken:

Drozdíl mezi single mode a multimode vláknem:

Jednorežimové vlákno:

Jednovidové vlákno má mnohem menší průměr jádra, typicky kolem 9 mikronů.

Umožňuje šíření pouze jednoho režimu světla, což má za následek menší rozptyl a útlum.

Díky svému menšímu jádru a jedinému režimu šíření může jednovidové vlákno přenášet data na mnohem delší vzdálenosti bez ztráty kvality signálu.

Jednovidové vlákno může přenášet data na vzdálenosti od několika kilometrů až po stovky kilometrů bez nutnosti regenerace nebo zesílení signálu.

Běžně se používá v dálkových telekomunikacích, páteřních sítích a aplikacích pro vysokorychlostní přenos dat.

Multimode vlákno:

Vícevidové vlákno má větší průměr jádra, typicky v rozmezí od 50 do 62,5 mikronů.

Umožňuje šíření více režimů světla, což vede k většímu rozptylu a zeslabení ve srovnání s jednovidovým vláknem.

Větší průměr jádra způsobuje, že vícevidové vlákno je méně vhodné pro přenos na dlouhé vzdálenosti kvůli modální disperzi, kdy různé režimy světla přicházejí do přijímače v různých časech, což způsobuje degradaci signálu.

Multimode vlákno se obvykle používá pro aplikace na kratší vzdálenosti, jako jsou budovy, areály nebo datová centra.

Vzdálenosti pro přenos vícevidovým vláknem jsou omezeny na několik set metrů až několik kilometrů v závislosti na konkrétním typu vlákna a rychlosti přenosu dat.

Stručně řečeno, jednovidové vlákno nabízí mnohem delší přenosové vzdálenosti ve srovnání s vícevidovým vláknem díky menší velikosti jádra a schopnosti šířit pouze jeden režim světla. Jednovidové vlákno je upřednostňováno pro aplikace na dlouhé vzdálenosti, zatímco vícevidové vlákno je vhodnější pro připojení na kratší vzdálenosti v rámci budov nebo areálů.